Kraj / sekce:
Okres:
obnovit
Kultura

Kultura

Pojďme se bavit: Je tu hudba, film, knihy, výstavy, nechybí exkluzivní recenze

Životní knockouty

Životní knockouty

Dal vám život ránu na solar? Nejste v tom sami, čtěte skutečné příběhy

Rozhovory

Rozhovory

Politici, umělci, zkrátka každý, kdo má co říci

Kauza uprchlíci

Kauza uprchlíci

Legální i nelegálni migranti je problém, který hýbe Českem

Tajnosti slavných

Tajnosti slavných

Chcete vědět, co o sobě celebrity dobrovolně neřeknou?

Režiséři z nastupující generace zatím nenatočili nic, co by nás starší smetlo, sdělil přední ´antizemanovec´ Jan Hřebejk, který na svůj poslední film v Česku nesehnal peníze

19.07.2016
Režiséři z nastupující generace zatím nenatočili nic, co by nás starší smetlo, sdělil přední ´antizemanovec´ Jan Hřebejk, který na svůj poslední film v Česku nesehnal peníze

Foto: KVIFF

Popisek: Jan Hřebejk a Zuzana Mauréry na tiskovce k filmu Učitelka, který byl, neúspěšně, nasazen do hlavní soutěže na MFF KV.

O Křišťálový glóbus se na 51. Mezinárodním filmovém festivalu Karlovy Vary utkaly dva české snímky.
Novinka Jana Hřebejka, normalizační drama o patologické manipulativnosti Učitelka, a poslední snímek svéhlavého originálu českého filmu Jana Němce, posmutnělá autobiografická komedie Vlk z Královských Vinohrad. Ani jeden nezabodoval, zato herečka Zuzana Mauréry si za hlavní roli v Učitelce odvezla cenu.

Režisér Jan Hřebejk a scenárista Petr Jarchovský se vrátili do soutěže karlovarského festivalu, kde uspěli už s filmy Kráska v nesnázích a Líbánky, s novinkou Učitelka. Příběh z Bratislavy roku 1983 sleduje manipulativní třídní učitelku, jejíž chování řeší na mimořádné schůzce rodiče jejích žáků. „Základ příběhu jsem sám zažil na sklonku 70. let, v šesté nebo sedmé třídě.  Moje spolužačka, která se jinak nadprůměrně učila, měla konflikt s jednou babou a ten jí sestřelil.“ vyprávěl Jarchovský. „Dospělí nespravedlivost často přecházejí, ale děti jsou na ni citliví,“ podotkl Hřebejk.

Lidi pro malou výhodu ohnou hřbet

Ve filmu titulní postava požaduje od dětí a jejich rodičů různé službičky, výměnou za dobré známky. „To se stává často, že lidi pro malou výhodu ohnou hřbet. Je dobře, že tento film připomíná, že bychom to neměli dělat,“ myslí si producentka Kateřina Ondřejková z České televize. „Moje postava je absurdní a zrůdná, ale na druhé straně i tragikomická. Snažila jsem se ji udržet na hranici, kde je ten vtip nebezpečný,“ popsala představitelka učitelky Zuzana Mauréry.

Kromě ní hraje ve snímku i řada dalších slovenských herců, na Slovensku se totiž tvůrcům podařilo sehnat finance z televize i fondu. „Pro české publikum film dabovat nebudeme. To by byla prasárna. Pouštěli jsme ho gymnazistům a nechytli jen pár slov jako murár. Dnes mladí díky talentovým show rozumí slovenštině lépe než před patnácti lety,“ uvedl Hřebejk. Premiéru mají obě země společnou -Učitelka se do českých i slovenských kin dostane už 21. července.  

V Česku se ho prostě nepodařilo zaplatit

Proč vlastně film Učitelka vznikl na Slovensku? „V Česku se ho prostě nepodařilo zaplatit. My jsme nicméně od začátku předpokládali, že to bude koprodukce. Měli jsme jako producenta domluvenou Slovenskou televizi, dokonce existovala varianta, že některé stěžejní role dostanou Slováci. No a pak mi jednou kdosi představil legendární slovenskou herečku Božidaru Turzonovovou, nádhernou ženu, Emu Destinnovou z Krejčíkovy Božské Emy, a mně najednou mimoděk došlo, že bychom to na Slovensku mohli udělat celé,“ vysvětlil režisér Hřebejk.

Zeman je manipulátor, tvrdí režisér

A dovysvětlil, přičemž se neopomněl otřít o prezidenta: „S našimi filmy se scenáristou Petrem Jarchovským je to pokaždé dost podobné, aspoň s těmi postavenými na příběhu. Petr obvykle přijde s nějakou odposlechnutou historkou, kterou pak rozvíjíme. Tím pádem v tom zůstane spousta věcí odpozorovaných, autentických, pravdivých, ze života. Stejně to bylo i v případě Učitelky, což je mimo jiné příběh jeho rodičů. Učitelka se odehrává stejně jako více vašich filmů za normalizace, ale řekl bych, že je z nich nejaktuálnější… Normalizace se vyznačovala absolutní nehybností, lidé si mysleli, že se už nic nikdy nezmění, že vše zůstane „na věčné časy“ stejné. Na té naší třídní schůzce někteří rodiče touží se statusem quo pohnout, ale nedaří se jim to. Mnozí si na tu nehybnost zvykli. Pak přišla zničehonic velká změna v podobě sametové revoluce, chvíli jsme byli optimisté, začali jsme se mít lépe, někteří více, někteří méně, ale skoro všichni jsme nabyli určité jistoty. A najednou jako bychom po té nehybnosti znovu zatoužili, po tom, aby to zase někdo zafixoval. Začali jsme se bát změny. A ten strach je zneužíván některými politiky, co nás povzbuzují, abychom už předem hledali viníky, kteří nás o naše dobré bydlo připraví. Teď zrovna ukazují na uprchlíky… Ta naše učitelka je, bez ohledu na fakt, že je komunistka, v první řadě manipulátorka. Přímo k jednomu žákovi prohlásí: „Když jsem řekla, že jsi to řekl, tak jsi to řekl a basta.“ A to je přece Miloš Zeman: „Četl jsem Peroutkův článek, který podle historiků neexistuje, ale když jsem ho četl já, tak prostě existovat bude!“ Tenhle typ manipulátorů a komunikace nám dnes vládne, v tom je náš film velmi aktuální. Přesto všechno Učitelka nevyznívá nihilisticky. To asi žádný náš snímek. Na Petru Jarchovském je mi sympatický jeho svého druhu optimismus: vidí naději v lidech, které ten vnější tlak nezlomí. Věří v ty rodiče, kteří se učitelce vzepřou.“

Raději bych zůstal u svých vrstevníků

„Nadšený jsem byl z debutu Olma Omerzua Příliš mladá noc. Líbí se mi některé věci, které vznikly na FAMU, jako Cesta do Říma nebo David, vidím tam pořád několik nadějných studentů. Ale co se týká poslední úrody v kinech, raději bych zůstal u svých vrstevníků, i když třeba Já, Olga Hepnarová je taky dobrý film. Režiséři z nastupující generace mají bezesporu talent, ale zatím nenatočili nic, co by nás starší smetlo. To, že se pomalu prosazují na festivalech, není nic převratného. Vždyť třeba Zelenka se Slámou vyhráli Rotterdam. Ale samozřejmě to může přijít, že někdo uspěje v Cannes a strhne tím lavinu. A my potom budeme na ty mladé hledět s podobně úsměvnou nevraživostí jako kdysi zasloužilí režiséři na československou novou vlnu, když se právem domnívali, že jsou na tom řemeslně líp a že ti fracci se svými Postavami k podpírání k té slávě přišli nějak levně,“ zakončil režisér Hřebejk. 

Vložil: Anička Vančová

Komentáře

Cookies nám pomáhají k Vaší spokojenosti

Tento web používá soubory cookies k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti.
Používáním tohoto webu s tím souhlasíte.

Další informace