Páni, to jsou věci. „Díky“ pařížskému masakru se Sobotka konečně vyfotil společně se svou Nagyovou. Ta se ale tváří značně kysele…
18.11.2015
Foto: Vláda ČR
Popisek: Sobotka s Bělou Hejnou. Unikátní záběr...
FOTO „Premiér Sobotka uctil v pondělí společně se zaměstnanci Úřadu vlády ČR minutou ticha památku obětí teroristických útoků ve Francii. Úřad vlády ČR se pietní vzpomínkou před Strakovou akademií připojil k celoevropské minutě ticha, připomínající zmařené životy při útocích teroristů v Paříži,“ řečeno kulantním jazykem vládních prohlášení. O co šlo? Premiér i všichni zaměstnanci Strakovky vylezli před barák a společně se vyfotili.
Tak jsme získali přímo z vládních zdrojů společnou fotku Sobotky a jeho ředitelky kabinetu Běly Hejné, která na rozdíl od Jany Nagyové, pyšnící se titulem vrchní ředitelka, získala i post náměstkyně. Tato dáma se ale drží důsledně v pozadí, přesněji řečeno stranou médií. Její postoj na fotografii, zachmuřený čenich, rázně vysunutá brada, rozkročené nohy a ruce v pěsti napovídá, že jako šéfka je možná ještě drsnější než blahé paměti Jana nyní již šťastně Nečasová.
Chtěli byste pod ní pracovat?
Psali jsme:
Zatímco paní Hejná zalezla opět někam pod kámen, odkud „radí“ premiérovi, v den výročí 17. listopadu, pronesl předseda vlády tradiční projev. A překvapivě dobrý. Klidný, právě tak akorát stručný i přiměřeně obsažný. Sobotka, proslulý názorovým šetřením a obecnou bezbarvostí model „nic proti ničemu“, se konečně vyjádřil k aktuálním otázkám doby. Ne že by tedy rovnou pobil největší současné rétory Zemana a Kalouska, na to mu tam chyběl alespoň jeden fórek, ale přesto… Konečně, přečtěte si to sami:
Dědictví Masarykova Československa
Dámy a pánové, sedmnáctý listopad je dnem, který se do historie našeho státu dramaticky zapsal hned dvakrát. V roce 1939 byli nacistickými okupanty zavražděni student Jan Opletal a dělník Václav Sedláček. Následné demonstrace pak vedly k uzavření českých vysokých škol, mnoho studentských představitelů bylo popraveno nebo odvlečeno do koncentračních táborů. O padesát let později jsme při Sametové revoluci 1989 odkazovali právě na tuto neochvějnou vůli lidí bojovat proti totalitě, na odvahu studentů hájit svobodu, lidská a občanská práva.
Sedmnáctý listopad je dnem, který potvrzuje sílu těchto myšlenek. Potvrzuje, že svoboda, právní stát, ale také humanita, úcta a respekt k názoru druhého jsou základními kameny naší republiky. Naše společnost tyto hodnoty, toto dědictví Masarykova Československa, dokázala uchránit před destruktivní silou dvou totalitních režimů. Víru ve spravedlivou, solidární a svobodnou společnost nám nevzalo ani nacistické vyvražďování, ani desítky let komunistické zvůle. Vždy jsme dokázali vystoupit a znovu si o tyto hodnoty nahlas říct.
Stín války
Činíme tak i v dnešní památný den. S nebývale velkou migrační vlnou k nám do Evropy přichází stín války, jakou si naprostá většina naší společnosti pamatuje už jen z vyprávění. Znovu posloucháme příběhy lidí, kteří ztratili domov, přišli o naději na důstojný život ve své rodné zemi, ztratili příbuzné a většinu svého majetku. Na tyto příběhy musíme reagovat soucitem, solidaritou, ale také rozumem, už jenom kvůli respektu k vlastním dějinám.
S migrační vlnou ale přichází také strach řady našich občanů, na němž parazitují populisté a všichni ti, kdo politicky žijí ze šíření nesnášenlivosti a nenávisti. Jako stoupenci demokracie nesmíme tyto každodenní obavy lidí bagatelizovat. Musíme je vnímat a odpovídat na ně reálným a pragmatickým řešením současné krize. Společným řešením, protože žádný evropský stát ji nemůže vyřešit izolovaně.
Nastolení míru v Sýrii, Libyi a Iráku
Řešením je ukončení migračního chaosu, obnovení fungujících vnějších hranic Evropské unie a mírová stabilizace regionů v její bezprostřední blízkosti. Evropa v tomto směru potřebuje mnohem více rozhodnosti. A také upřímnosti, pokud jde o pojmenování problémů, jež přinesla často nezvládnutá integrace minulých vln přistěhovalců z muslimského prostředí do většinové evropské společnosti.
Příčinou dnešní migrační krize jsou především válkami destabilizované a rozpadlé státy, ve kterých jejich občané ztratili životní perspektivu. Chceme-li tuto krizi řešit, našim prvořadým úkolem je nastolení míru ve státech jako je Sýrie, Libye a Irák, a jejich hospodářská a sociální obnova.
Evropa musí garantovat svým občanům bezpečí
Letošní dvojí brutální útok náboženských fanatiků v Paříži nám znovu připomněl, jak nebezpečným fenoménem 21. století je terorismus. Demokracie musí v konfrontaci s bezohledným násilím prokázat svoji sílu a sjednocená Evropa je povinna garantovat svým občanům bezpečí a mír. Nesmíme se nechat zastrašit, musíme trvat na našich demokratických a liberálních hodnotách, včetně rovnosti a tolerance. Porážka teroristů z Islámského státu musí být prioritou celého mezinárodního společenství.
A nenechme se manipulovat. Ačkoliv nedávné teroristické útoky v Paříži proběhly v době migrační krize, je nutno si uvědomit, že vraždili dobře organizovaní islamističtí radikálové. Náš hněv se musí obrátit proti nim, nikoliv proti uprchlíkům, které z jejich domovů často vyhnalo právě náboženské či etnické násilí, šířené úplně stejnými vraždícími fanatiky.
Neztraťme odvahu být demokraty
Jsem přesvědčen o tom, že demokracii a právní stát je nutno permanentně a odvážně hájit a bránit. Tak, jak to činili naši předci v listopadu 1939. Stejně jako nespornou hodnotu našeho členství v Evropské unii, kam jsme se mohli vrátit díky listopadu 1989. Jakýkoliv autoritářský režim, jakákoliv izolace naší země mimo EU by totiž byly proti bytostným zájmům našeho národa. Znamenaly by hospodářský i sociální úpadek a zcela jistě i demontáž dnešní svobody a občanských práv.
Odmítám, abychom dvacet šest let po Sametové revoluci ztratili odvahu být demokraty. Strach a panika nesmí ovládnout naši mysl a naše srdce. Děkuji vám všem, kteří jste si dnes našli čas na připomenutí sedmnáctého listopadu. Věřím, že stejně jako já jste hrdí na jeho odkaz i na hodnoty, které symbolizuje.
Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na ');.
Vložil: Anička Vančová