S takovým volem nechci mít nic společného, řekla si, když se s ním setkala poprvé. A dnes s ním má tak velkou rodinu, že když se všichni sejdou, potřebují prý zasedací pořádek. Tajnosti slavných

Foto: ČT

Popisek: Nina Divíšková jako babička Běta v retro seriálu České televize Vyprávěj

Kde jiní končí, tam Nina Divíšková zpravidla teprve začíná. Nedávno oslavila osmdesátiny, a místo aby pomýšlela na penzi, pracuje, až se z ní kouří. Nejzajímavější a nejhodnotnější role totiž začala dostávat paradoxně až po šedesátce. Rozhodně to asler nepovažuje za příkoří. Všechno v jejím životě prý má svůj čas, a tak si na to bez reptání počká.

Oslavit osmdesáté narozeniny v relativním zdraví a s dostatkem životního elánu se nepoštěstí každému. Manželka populárního herce a režiséra Jana Kačera je ale podle svých slov přivítala s otevřenou náručí. Jako jedna z mála na českém hereckém nebi totiž nedělá z přibývajících let žádnou vědu. Vlasy si nebarví už léta, a místo aby naříkala, že ji bolí kolena a nezvládne tolik co kdysi, stále rozdává divákům radost z jeviště. „Člověk je už klidnější. Všelicos víte, ale zase se vás už nikdo na nic neptá. Žádné zoufalství mě nepřepadá. Dlouho jsem učila a měla kolem sebe hromadu dorostu. A stále něco dělám,“ komentovala Nina Divíšková svoji každodenní současnost bez špetky hořkosti.

Krmte tu bestii!

Rodina jí nedopřává moc prostoru, aby si uvědomovala, že už je v seniorském věku. „Máme tři dcery, každá má manžela a několik dětí. Když se sejdeme všichni, vyžaduje to zasedací pořádek,“ prozradila herečka. Její rodina je navíc mimořádně semknutá, k čemuž přispívá i více než padesátileté manželství paní Niny a Jana Kačera. Prožili krásná i náročná léta, stále jsou spolu a milují se. „Nina má dvě hesla z nějakých anket, v nichž kdysi psaly ženy, jak si udržet muže. Některé tam psaly o kouzlech a sexu, ale vyhrála to osmdesátiletá bába, která napsala: Krmte tu bestii. To se Nině moc líbilo a po letech to zase vyhrála žena, která napsala: Muži jsou tak zábavní, že si jich ani nevšimnete. A mezi těmito dvěma hesly se pohybuje naše manželství,“ přiznal hereččin manžel.

S manželem Janem Kačerem v roce 1970 v povídkovém filmu Velká neznámá

Nina Divíšková upřímně přiznává, že během těch dlouhých let nastaly i chvíle, kdy měla chuť poslat manžela kamsi, ale slovo rozvod se u nich doma neskloňovalo nikdy. „U nás v rodině se nikdy nikdo nerozvedl. Kromě mého otce a maminky byli všichni bezdětní, ale vztah měli často ještě bližší, protože si tím vynahrazovali, že jsou bezdětní. Otec měl nejlepšího kamaráda, architekta Kyselku, který jednou za ním přišel, že se rozvádí, a otec mamince řekl: S Mojmírem jsem skončil! A když se ho maminka zeptala proč, tak jí odpověděl, že opustil ženu a tři děti, a to se prostě nedělá,“ vysvětlila paní Nina postoj k manželství, který odpozorovala od svých rodičů již v dětství.

Snažila se nahradit syna

Na své dětství vzpomíná brněnská rodačka s nevídanou láskou, především otec si z ní udělal svého miláčka. „Sestra Tamara byla krásná a já jsem byla takový blbec s ofinou. Tak mi jednou tatínek řekl: Koukni, Nino, ty nejsi hezká, ty musíš být bystrá,“ zavzpomínala. Tatínek si prý po prvorozené dceři velmi přál syna, a tak ji vychovával jako chlapce. „Po mém narození byli všichni strašně zklamaní, dokonce mě dlouho ani nepojmenovali. Sestra mi říkala Nuna, a tak to potom už jen upravili na Nina,“ prozradila. Karel Divíšek byl automobilový závodník, první potápěč v republice a letec a jeho dcera Nina se mu chtěla co nejvíc přiblížit. „Dělala jsem všechno pro to, aby mu nebylo líto, že chlapce nemá. Jednou hodil na do přehrady zlaté hodinky a zeptal se mě, jestli se pro ně potopím. Samozřejmě jsem se potopila a našla jsem je, i když mi přitom praskly oba ušní bubínky, protože byly ve velké hloubce.“

V roce 1972 v dramatu Juraje Herze Morgiana

Není divu, že otcovu smrt dodnes považuje za největší životní ránu. Když dostal leukémii, bylo mu pouhých čtyřiapadesát let. „Byla jsem na začátku druhého ročníku na JAMU, když mi maminka zavolala, že je otec v nemocnici. Za týden byl pryč, už nám ho ani neukázali,“ povzdychla si. A i když nestihl vidět ani jedno její představení, herečka se mu s každou povedenou novinkou chlubí. „To, že někdo zemřel, znamená pouze, že odešla jeho tělesná schránka. S otcem a už i s maminkou, která se dožila nádherných devadesáti tří let, si každý den povídám. Říkám jim, co se mi povedlo a že mohou být na mě hrdí, ale občas se přiznám i k věcem, za které bych si pochvalu nezasloužila.“

V prváku potkala svého vola

V herecké kariéře ji oba rodiče podporovali. „Já jsem vždycky chtěla být šašek,“ vzpomíná na své první vysněné povolání z dětství. Na JAMU ji sice přijali napoprvé, pak se ale její nástup do prvního ročníku zkomplikoval. „Všem, které v Brně přijali, měsíc a půl po přijímačkách oznámili, že se první ročník neotvírá a že naše přihlášky přesunuli do Prahy. Tak ale už měli plno, a tak jsem rok studovala dějiny umění. V Brně se nakonec první ročník neotevřel další čtyři roky, takže jsem, i když nerada, šla studovat do Prahy.“

Nejmladší dcera se narodila, když dvě starší už byly v pubertě

V prvním ročníku herectví si ji našla i osudová láska, Jan Kačer totiž studoval ve stejném ročníku režii. „Byla jsem nemocná, a tak jsem do prvního ročníku nastoupila později. Každému zvlášť jsem se představila a došla jsem až k chlapci, který seděl v rohu a něco si kreslil. Představila jsem se mu a on se na mě ani nepodíval. Tehdy jsem si řekla, že s takovým volem nechci mít nic společného, a takhle to dopadlo,“ zavzpomínala se smíchem ve své 13. komnatě České televize.

Deset let na všechno sama

Vzali se v Ostravě během prvního angažmá a brzy se jim narodily dcery Simona a Klára. „Otěhotněla jsem z lásky a uvědomovala jsem si, že mateřství je velká hodnota i pro herectví. I když jsem tenkrát ještě netušila, jak moc mě budou děti inspirovat, věděla jsem, že je to velká brána do úplně jiného světa. Žádná mimořádně dobrá role by mi to nikdy nevynahradila,“ říká herečka, která velmi často musí odpovídat na otázku, zda jí kvůli časnému mateřství neutekly zajímavé pracovní příležitosti. Třetí dcera Adéla přišla na svět, až když dvě starší už byly v pubertě, a nakonec jenom ona jediná vykročila ve šlépějích rodičů a stala se herečkou. Nina Divíšková si dodnes myslí, že to bylo hlavně proto, že nezažila těžké časy jejich hereckých začátků.

Když se sejde celá rodina, potřebují prý zasedací pořádek

Po ostravském angažmá totiž odešli Nina a Jan do Prahy a s nimi i celá parta z vysoké školy. „Dostali jsme nabídku do Činoherního klubu, ale bylo to těžké. Neměli jsme kde bydlet, kolegové přespávali na žíněnce za oponou. Nakonec se nám horko těžko podařilo získat byt.“ Jenže spokojené časy dlouho netrvaly, protože Jan Kačer nevyhovoval tehdejšímu politickému zřízení a musel z Činoherního klubu odejít. Vrátil se do Ostravy, ale rodina zůstala v Praze. A dalších deset let vydrželi být mnohem víc jeden bez druhého než spolu. „Všechny vazby byly zpřetrhány. Ptát se dcer, co bylo ve škole, nemělo smysl. Dívaly se na mě, jako proč se starám, když s nimi nikdy nejsem,“ povzdychl si režisér, kterého během let bez rodiny musela paní Nina zastoupit i v otcovské roli. Dokonce sama postavila dům. „Tenkrát si mého manžela kamarádi dobírali, že Kačer staví dům, ale vlastně netuší kde,“ dodala herečka.

Když se chce…

…všechno jde. Nina Divíšková je prý živým důkazem, že tohle prastaré přísloví opravdu platí. A je přesvědčená, že až na menší životní peripetie je vlastně zrozena pod šťastnou hvězdou. Má úžasnou práci, manžela, skvělé dcery a vnoučata. A herecký svět na ni nezapomíná ani v osmdesátce, právě naopak. To nejlepší v pracovní oblasti přišlo prý až během posledních dvaceti let, poté co odešla z Činoherního klubu. „Odcházela jsem s přesvědčením, že odcházím do důchodu a budu pečovat o přibývající vnoučata. Prožívala jsem to nesmírně těžce. Když jsem byla sama, neustále jsem plakala, nespala jsem, pila jsem jenom vodu,“ přiznala. Nakonec ji ze smutku probralo zkoušení nové hry, po níž brzy následovala spousta dalších hereckých příležitostí. Přímo excelovala v úspěšném představení Příběhy obyčejného šílenství na jevišti i před kamerou, čekala na ni řada nových rolí ve filmu i televizi. Mimo jiné zazářila jako babička Běta v retro seriálu České televize Vyprávěj. A dokonce se nechala přemluvit k účinkování ve filmovém muzikálu V peřině, i když prý vůbec neumí zpívat. Prostě i v osmdesáti letech je Nina Divíšková neustále ochotna dál překračovat své hranice.

Čtěte také:

Skvělý herec, ale mizerný člověk, který se ještě navíc rád napil. Když na legendárního herce přijde řeč, leckterý kolega na něm nenechá nic suchou. Byl opravdu tak zákeřná stvůra? Tajnosti slavných

Válcuje vás život, úřady, politici? Pošlete nám svůj příběh na

Vložil: Adina Janovská