„Vybudování repliky středověké sklářské pece, pomocné fritovací pícky a následné fritování a tavba skla probíhalo přesně podle středověkých sklářských postupů. Cílem byla primárně snaha popularizovat náš projekt Sklářství na Vysočině a upozornit na sklářskou povahu Kraje Vysočina, protože právě v popularizaci jsou v našem kraji značné rezervy,“ říká Jiří Jedlička. Stavbě modelu pece, kterou mohly využívat generace na začátku 15. století, předcházelo dlouhodobé studium odborné literatury.
Havlíčkobroský počin není prvním pokusem o stavbu středověké sklářské pece. Podobná pec vyrostla před dvaceti lety v rámci projektu Evy Černé z Archeologického ústavu ČSAV na Moldavě v Krušných horách. Tak vysoké tavné teploty jako nyní – tedy 1200 stupňů Celsia, se v ní nikdy nepodařilo dosáhnout.
Zaměření havlíčkobroské pece se uskutečnilo již v roce 2015, stavba skončila v květnu 2016. Několik měsíců se pec temperovala a natápěla. Využívá se především bukové a smrkové dřevo, jeho přikládání je věnována obrovská pozornost, správná poloha totiž má vliv na výhřevnost. „V minulosti bylo dřevo velmi levnou surovinou, dnes je to kromě práce nejdražší položka v rozpočtu,“ upozorňuje Jiří Jedlička.
Foukání skla bylo svěřeno mistru skláři Františku Novákovi z Dobronína, který je považován za odborníka na repliky skla od doby Vikingů až po baroko. Pokus o tavbu skla v této první historické replice středověké sklářské pece na Vysočině bude možno opakovat patrně až po její rekonstrukci. Při jejím vytápění na extrémní teploty totiž došlo k zásadní destrukci horních dílů. Tým konstruktérů už nyní shromažďuje veškeré poznatky ze stavby, provozu i obsluhy stavby, aby se v budoucnu komplikacím mohl vyhnout a poskytl chybějící informace pro další obdobné aktivity.
Ačkoli není středověká sklářská pec dosud na Vysočině archeologicky zaznamenána, je řada indicií, že sklářství se v oblasti českomoravské vrchoviny objevilo podstatně dříve, než jsou dosud nejstarší doložené nálezy renesančních skláren ve Fryšavě a Vříšti na Žďársku, resp. Novoměstsku. Existuje dokonce hypotéza, že sklářství bylo rozšířeno v Posázaví benediktinskými mnichy při zakládání želivského, resp. sázavského kláštera již v polovině 12. století. O benediktinském opatu Reginardovi, který pocházel z francouzských Mét, je v dobovém spisu (Mnich Sázavský) zmínka, že byl znalý umění sklářského a kovářského. Vzhledem k jeho znalostem, místním podmínkám a potřebě skleněných výplní pro klášterní kostely je pravděpodobné, že se Reginard pokusil založit sklárnu již v Želivi, kde byli benediktini asi deset let předtím, než je nahradil tehdy modernější řád premonstrátů.
Reginard odešel do sázavského kláštera, a třejmě tedy není náhodou, že sklářství na Vysočině bylo a je stále rozšířeno zejména v Posázaví. Potvrzení této hypotézy je nutno ještě doložit hmotnými archeologickými nálezy, zůstává ale otázkou, zda se v zastavěném území Sázavy nebo Želiva podaří ještě někdy v budoucnu hmotné doklady takové sklárny najít.
Stalo se u vás něco, co by měli ostatní vědět? Napište na .